Tanečnice z Duchcova
Starožitník č. 14/16
Maminka vlastní starou porcelánovou sošku paní v modrých šatech jak tančí.
Vespod je značka žaludu a nápis Dux Germany. Maminka by ráda věděla jak vzácná je tato soška a jakou má dnes cenu.
Ivana N. z Jihlavy
Tanečnice z Duchcova
Po první světové válce se doba změnila. Nejenom politicky ale i kulturně. Výtvarné umění, literatura, hudba, divadlo, všechno bylo najednou jiné. A změnilo se i pojetí uměleckého tance. Už to nebyl jenom klasický balet, co přitahovalo milovníky tance. Na pódia divadel i těch největších se dostal moderní druh tance, kterému dnes říkáme výrazový. Proslavila jej zejména slavná americká tanečnice Isadora Duncanová. Ta odhodila typický baletní dres a tančila buď v přiléhavém trikotu nebo ve vlajících tógách z hedvábného mušelínu. Nelze nevzpomenout její manželství s ruským básníkem Jeseninem a taky její tragickou smrt. V roce 1927 se projížděla ve svém kabrioletu francouzským městem Nice, dlouhá hedvábná šála se ji zachytila o kolo a slavnou tanečnici uškrtila. V ČeskoSlovensku byla její následnicí Milča Mayerová. Sama z bohaté pražské rodiny se pohybovala v levicovém prostředí tehdejší avantgardy. Tanec je umění pomíjivé, na Milču Mayerovou však zůstala památka. Její fotografie v různých pózách představující písmena, použil Karel Teige jako ilustrace pro Nezvalovu sbírku Abeceda. Milča Mayerová, ale i jiné tanečnice inspirovaly mladou modelérku z Duchcovské porcelánky jménem Eliška Kvasničková (1908-2002). Po vystudování keramické školy v Teplicích nastoupila do Duchcovské porcelánky, která měla vždy ve svém výrobním programu figuríny tanečnic. A právě mladá návrhářka prosadila, aby se továrna zaměřila na moderní pojetí porcelánových figur. Její porcelánové tanečnIce byly štíhlé až éterické, ne nepodobné dnešním barbínám. Měly na sobě minimum šatů, často jenom trikot či jakési bikiny. Nebála se modelovat i úplně nahé postavy. Navíc tyto porcelánové figury byly malované matnou tělovou barvou bez závěrečné glazury a tak působily velmi nevšedně a moderně. Koncem třicátých let byly její porcelánové figury považovány za typické artefakty uměleckého směru zvaného art deko a její jméno začala znát celé Evropa. To už se jmenovala Elly Strobach-Königová po svých dvou manželech. Po válce i do slavné duchcovské továrny dorazila malá kulturní revoluce a téměř všechny plastiky z její dílny byly označeny za buržoazní kýče. Tehdejší kulturtrégři měli v něčem pravdu. Mnoho figurek zavánělo levnou podbízivostí. Že některé zůstaly ve výrobním programu bylo zásluhou poptávky z devizové ciziny. Její další tvorba již podléhala neustálé kontrole různých hodnotících komisí. Nucená snaha o vysoké umění ji neseděla a otrávila. Snad proto hned po odchodu do důchodu v polovině 60tých let opustila vlast a usadila se s manželem a sestrou v Bavorsku. Mezitím se její tanečnice staly předmětem sběratelské vášně. Tanečnice naší čtenářky však nepatří mezi ty nejhledanější. Podle značky byla již vyrobena po zabrání Sudet Německem. Místo pastelových barev byla na šaty použita kobaltová modř a zlato a bohužel je glazovaná. Zřejmě byla vyrobena bez autorského dozoru výtvarnice. Přesto by cena této porcelánové plastiky neměla klesnou pod patnáct stovek.
