Rádio Philips 2531
Starožitník č. 14/01
Vydražili jsme od exekutora domek i se zařízením. Na půdě jsme objevili zaprášené, ale nepoškozené rádio s velkým samostatným reproduktorem. Bohužel nefunguje. Rádi bychom se dozvěděli, jak je staré a taky, jaké je jeho hodnota.
manželé H. z Vysočiny
Rádio Philips 2531
Jak trávili naši předci dlouhé zimní večery, když za okny mrzlo až praštělo a vysoké závěje ztěžovaly návštěvu hospody? To nám detailně popsali naši spisovatelé či etnografové. Málokterý z nich však postřehl jednu velkou změnu, která se udála koncem roku 1928. V té době se totiž na trhu objevil plně funkční a nezvykle levný rozhlasový přijímač. Byl bez reproduktoru, takže se dal poslouchat pouze sluchátky, avšak jeho tři elektronky dokázaly zesílit signál i zahraničních vysílačů. Celé zařízení bylo vměstnáno do levné bakelitové skříňky. Mnoho mladých lidí, ale i úředníků a živnostníků si tento přijímač koupilo k vánocům. Dlouhé prosincové a lednové večery kroutili knoflíkem ladění a se studenými kovovými sluchátky na uších se pouštěli do dalekých výprav na rozhlasových vlnách. To bakelitové rádio se jmenovalo Philips a mělo na sobě firemní znak třech rádiových vln na hvězdném nebi. Rozhlas se totiž většinou poslouchal pouze v noci. Po západu slunce bylo možné na středních vlnách zachytit koncert z pařížské Olympie, zábavný pořad z Berlína, či informace pro rádiofanoušky z holandského Hilversumu.
Přestože byl přijímač poměrně levný, jeho koupě nebyla jednoduchá. Nejdříve bylo nutné navštívit okresní poštu a nechat si vystavit za nemalý poplatek koncesi k poslechu. Po předložení tohoto dokladu nás prodejce zapsal do pořadníku a když se na nás usmálo štěstí, tak jsme si odnesli z obchodu krabici s přijímačem. Koncese musela být viditelně umístěná u přístroje pro případ kontroly. Od té doby se poplatníkům rozhlasového či televizního poplatku říká koncesionáři, přestože dnes již žádnou koncesi k poslechu nikdo nevydává. Je s podivem, ale velká krize let třicátých zapříčinila velký rozmach poslechu rozhlasu. Nezaměstnaní a lidé s nižšími příjmy raději seděli doma u rádia, než aby utráceli za biograf či divadlo. Rozhlas začaly poslouchat celé rodiny a tak výrobce začal dodávat k těmto jednoduchým přístrojům různé druhy samostatných reproduktorů, nebo jak se v té době říkalo amplionů. Jedním z nejkrásnějších byl model 2019 Heptagonal. Reproduktor byl opět z levného bakelitu a měl minimální výkon, avšak svým tvarem okamžitě zapadl do rodícího se stylu artdeko. V roce 1937 již každá třetí domácnost měla rozhlasový přijímač. Tyto staré filipsky s odnímatelným reproduktorem již nestačily a tak byly nahrazovány výkonnějšími modely s osvětlenou stupnicí. Snad proto se jich do dnešních dní zachovalo tak málo. Rozhlas byl v té době často jediným spojením se světem, zprostředkovával politické a sportovní informace, ale hlavně bavil a vzdělával. Naši předci byli naštěstí ochráněni před agresivní reklamou, která byla v Evropě na rozhlasových vlnách zapovězena.
Dnes jsou tyto staré přístroje velmi vyhledávané. Kombinace bakelitového Rádia Philips 2531 a reproduktoru 2019 má dnes hodnotu minimálně 15-20 tisíc korun. Je třeba si uvědomit, že bez toho reproduktoru může být samostatné rádio téměř neprodejné. Právě ten zvláštní reproduktor z něj dělá sběratelský unikát a zároveň krásný dekorativní předmět. Pohled na něj nám připomene dobu, kdy rozhlas nebyl jenom pouhou zvukovou kulisou.
