Ranftbecher od Gottloba Mohna
Starožitník č. 14/42
Náš strýc byl sběratelem starožitných sklenic. Posíláme obrázek skleničky, kterou považoval za nejvzácnější. Je na ní namalován starý hrad, nahoře je nápis Greiffenberg a vespod Mohr. Nechceme tuto sbírku prodat, avšak rádi bychom věděli, jakou má hodnotu tato nejvzácnější sklenička.
paní Marie K. ze Hradce Králové
Napoleonské války ve své době ochromily celou Evropu. Po jejich skončení si však obyvatelé zpustošených zemí chtěli vynahradit léta
strádání a začali si užívat života. Rozvíjela se řemesla, průmyslová výroba spotřebního zboží a samozřejmě i kultura. Nový koníček objevili obyvatelé velkých měst. Začali dělat výlety do přírody. Čtení romantické literatury jim určilo cíle jejich vycházek. Byly to ruiny hradů a tvrzí a staré zpustlé kláštery. Však i mladý Karel Hynek Mácha podlehl této nové módě a rád se toulal po českých hradech. Vídeňáci v té době navštěvovali zejména opuštěné strážní hrady kolem Dunaje.
A jedním z neoblíbenějších byl právě hrad Greifenberg asi 20 kilometrů od Vídně. Původně to bylo biskupské vězení pro odsouzené kněží a mnichy. Tehdejšího turistu bylo možné poznat pouze podle toho že měl přes rameno chlebník a v ruce sukovici. Jinak byl oblečen jako na korzo, frak, bílá košile a klobouk na hlavě. V chlebníku, jak název napovídá bylo několik krajíců chleba, možná nějaká uzenina a vejce natvrdo. Nikdy však tam nechyběla láhev vína a nízké pohárky se těžkým dnem, aby se při posezení na dece v trávě nepřevrátili. Těmto číškám Vídeňáci říkali ranftbecher čili chlebníkový pohárek. Ten předklad je tak nepěkný, že se i v českých odborných textech používá německý výraz. A právě v té době se ve Vídni objevil mladý talentovaný malíř Gottlob Mohr.
Byly to však velmi drahé zlatem zdobené suvenýry a tak je pravděpodobné, že se prodávali pouze ve Vídni. Byl to dobrý marketingový tah, návštěva hradu podnítila koupi pohárku a naopak, zakoupení pohárku přimělo majitele k vlastivědnému výletu. Gottlob Mohn v roce 1825 umírá, avšak jeho štafetu převzal jiný malíř skla Anton Kothgasser. Oba jsou považováni za vrcholné mistry a jejich výrobky jsou předmětem sběratelské vášně. Tyto pohárky se vyráběly i českých sklárnách, nikdy však nebyly tak oblíbené, jako ty vídeňské. Krajinné motivy na těchto číškách jsou zalidněny různými postavami většinou měšťanského stavu.
Proto se považují za typický sklářský výrobek měšťanské stylu biedermeier. Ranftbechery právě z období biedermeieru jsou ty nejhledanější. A když se na nich objeví i podpis těchto dvou výtvarníků, radost sběratele nezná mezí. Je však nutné ukázat ranftbecher odborníkovi. Často se stává, že jméno Mohn je vyryto jehlou do emailu později obchodníkem nebo sběratelem. Přesto mám pro tazatelku dobrou zprávu. Ranftbecher na obrázku má cenu minimálně 150 tisíc korun a kdyby se prokázalo, že podpis autora je původní, tak by se cena mohla vyšplhat i k částce čtvrt milionu. Takovéto dědictví jistě potěší každého.
