Secesní váza Gallé
Starožitník č. 14/02
Po rozvodu mi zůstala pěkná, asi 25 cm vysoká váza. Jsou na ní plasticky ztvárněné nějaké
rostliny. Prodávám všechno po bývalém manželovi a u této vázy si nejsem jistá cenou.
Šárka P. z Ostravy-Zábřeha
Secesní váza Gallé
Když si někdejší nejvyšší představitel Rumunska Nicolae Ceaucescu prohlížel palác posledního krále Pelisor v Sinaii, uchvátili jej krásné medově zbarvené skleněné vázy. „To jsou ty nejkrásnější a nejdražší vázy z produkce Emila Gallé“ sděloval mu místní kastelán, „Jeho veličenstvo Michal I, promiňtě, ten tyran Hohenzollern, kterého náš dělný lid svrhl pod vedením strany z trůnu, je nakupoval na francouzské Riviéře pro svoji manželku Marii, která je sbírala“. Ceaucescu mu skočil do řeči: „Já je budu sbírat taky, a když je neseženete, tak je nechte vyrábět v naší nové sklářské továrně v Buzáu, budu jich potřebovat stovky, spíš tisíce“, rozhodl soudruh president a rumunští sklářští technologové začali zkoumat vystavené
vzorky, aby postupně zvládli velmi náročnou výrobu secesných skleněných váz podle mistra Gallého. Tyto vázy jsou i proto tak drahé, jelikož jejich výroba je mimořádně náročná. Nejdříve se musí vyrobit vrstvené sklo a každá vrstva musí mít jinou pastelovou barvu. Pak se
plastické vzory vybrušují opačným způsobem, jak to dělali třeba i čeští skláři. Ostraňuje se
okolí vzoru stejně, jako se vyrábějí šperky zvané kameje. Pak se sklo leptá v silné kyselině, až
získá matnou pastelovou barvu. Samozřejmě všechny tyto vázy musely mít signaturu Gallé.
Po naplnění všech místností presidentského paláce začala mít o tyto vázičky zájem tajná
služba Securitate. Tajně je vyvážela do Francie, kde je prodávala za statisíce franků
starožitníkům a galeristům a ze získaných peněz podporovala kdejakou levicovou bojůvku.
Když se v odborném tisku objevil článek, ve kterém se autor podivuje, že v aukcích je stále
více a více váz se značkou Gallé, přestože z logiky věci by jich mělo být stále méně, strhl se
poprask. Největší sběratelé si nechali prověřit své sbírky odborníky a zjistili, že místo
originálů tam mají nové rumunské kopie. Rumunský výrobce se bránil, že neporušuje žádné
autorské právo, Gallé zemřel v roce 1904 a tak autorskoprávní ochrana skončila v roce 1974.
Když evropské instituce nemohly zakázat Rumunům výrobu, tak alespoň nařídily, že v zájmu
ochrany spotřebitelů musí být značka Gallé doplněná slovem typ (rumunsky tip). Po roce
1989 se i na náš trh dostaly rumunské kopie Gallého váz. Ty, které uváděly slovíčko tip u
signatury, se prodávaly kolem 5 tisíc. Ty starší, bez uvedeného označení, byly považovány
našimi nezkušenými starožitníky za originály a proto byly nabízeny za ceny přesahující 50
tisíc korun. Dlužno říci, že pravé více než sto let staré originály mají cenu nezřídka i za půl
milionu. Pokud byla tato váza zakoupena u nás, jde s největší pravděpodobností o rumunskou
kopii. To však v žádném případě neznamená, že nemá hodnotu. Někdejší umělečtí skláři z
továrny v Buzáu si založili vlastní drobné dílny a produkují podobné vázy ve špičkové
kvalitě. Nevyrábějí pouze kopie původních vzorů, ale vytvářejí i nové modely ve stylu secese.
Těch je v současnosti už více, než francouzských originálů a tak se někteří sběratelé zaměřili
pouze na rumunské sklo. Proto některé vázy z 80tých a 90tých let 20.století mohou mít cenu i
25 tisíc korun, přestože ty nové se prodávají za ceny od 100 dolarů výše.
